„Všichni přece mnoho chybujeme.“ Jakub 3:2

Snaha o lepší výkon je dobrá, pokus se ale mít realistická očekávání. Všechno v životě není jen černé nebo bílé, jsou tu i šedé zóny a nějaké meziprostory. Nemůže být všechno stále dokonalé a nic není stále hrozné. Rozhodnutí vynechat pracovní schůzku nebo sraz s kamarády kvůli tomu, že máš pět minut zpoždění nebo pupínek na tváři, zrušení celé cesty kvůli zpožděnému letu, nebo pocit strašného selhání kvůli jedné nevinné chybě může vést k frustraci a negativitě. Aby sis udržel životní radost, musíš přijmout, že nebudeš vždycky dokonalý, a stejně tak nebudou dokonalí ani lidé a věci kolem tebe.
Když od života očekáváš dokonalost, máš sklon očekávat totéž i od druhých lidí. Takový způsob nerealistického uvažování tě ale dovede k velkému zklamání, pokud tvá očekávání nejsou naplněna. Navíc vytváří nesnesitelný tlak na lidi, na kterých ti záleží, a nakonec může takové vztahy zničit. Není lepší dát druhým svobodu a přestat po nich vyžadovat něco, co ti nemohou dát?
Apoštol Jakub řekl, že všichni chybujeme, padáme a v mnoha věcech se proviňujeme. Jestliže tedy všichni děláme chyby – a my je děláme – nauč se akceptovat, že je to součást lidské zkušenosti a uvolni se! Polož si otázku: Ve které konkrétní oblasti se potřebuji naučit přijímat vlastní nedokonalosti nebo nedokonalosti druhých, kteří mě ovlivňují? A než si odpovíš, zamysli se nad těmito slovy: „Láska je trpělivá, laskavá…“ (1. Korintským 13:4).