„Stále se radujte…“ 1. Tesalonickým 5:16
Někdy se stane, že se ptáš: „Proč zrovna já, Pane? Jak to, že nevyslýcháš moje modlitby? Proč v mém životě tvé Slovo nefunguje tak jako u jiných?“ Dobrosrdeční přátelé ti říkají, že nemáš klesat na mysli, že se vše obrátí k lepšímu, jenže ty nevidíš žádné světlo na konci tunelu. A právě tehdy, když si myslíš, že horší už to být nemůže, vezmeš Bibli a čteš: „Stále se radujte … Za všech okolností děkujte…“ (1. Tesalonickým 5:16-18) – jako by ses měl se ze své situace ještě radovat!
Alexander Maclaren řekl: „Snažte se vypěstovat si v každodenním životě veselou, radostnou mysl oplývající Boží laskavostí.“ Skutečnost je ovšem taková, že když tě život přitlačí, je děkování to poslední, na co máš náladu, že?
Nancy Leighová DeMossová poznamenala: „Ani v případě, kdy se ti nelíbí, jak se cítíš, když tě povinnost probudí ve tři ráno, když se ti zhatí plány na den volna nebo dostaneš nějaký účet, s nímž jsi v rozpočtu nepočítal, nesnaž se o křesťanský život bez vděčnosti. Pouhou silou vůle a úsilím ze sebe možná ‚vymáčkneš‘ správné reakce, ale tvé takzvané křesťanství bude prázdné, tvrdé a nevábné. Kdyby jediné, co by naše víra mohla nabídnout, byla slova, která by se hodila do teologické příručky, bylo by nevhodné vytahovat je na někoho, kdo bojuje o přežití. Opravdová, milostí motivovaná vděčnost, jejímž středem je Kristus, se hodí i do těch nejzoufalejších životních okamžiků a nejtěžších situací. Dává naději tam, kde neexistují žádné odpovědi. Poražené bojovníky mění v triumfující vítěze. Vděčnost je tvrdě vybojovaný, milostí naplněný biblický životní styl. Její proměňující moc je vyhrazena těm, kdo znají a uznávají Dárce každého dobrého daru, a kdo přijímají jeho vykupující milost.“