„Nevyslovujte proto soudy předčasně…“ 1. Korintským 4:5

Souzení druhých je jako dýchání – dochází k němu zcela přirozeně. Někdy jsou nejhoršími kritiky křesťané, kteří užívají Písmo jako zbraň. Takže, pokud tě někdo soudí, zkus mít na paměti čtyři věci:
1) Projev pokoru. Jestli jsi vinen, přiznej to sobě, Bohu i lidem, kterých se to týká. Vyznání ti zjedná čest a přispěje k duchovnímu růstu.
2) Znej svou Bibli. Satan vytrhl slova Písma z kontextu, aby zkusil chytit Ježíše do pasti. Ježíš však znal Písmo, proto na to neskočil (viz Lukáš 4:1-13). Když někdo vytrhuje Písmo z kontextu ve snaze soudit tě, měj na paměti, že to není Bůh, který se na tebe zaměřuje. A když tě Boží slovo oprávněně soudí, nezoufej. Neznamená to, že Bůh má na tebe zlost. On tě miluje stejně, jako ty miluješ své děti, i když neposlouchají, a používáš následky jejich jednání jako výchovný prostředek pro jejich rozvoj. „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna“ (Židům 12:6).
3) Nenech se vyprovokovat k sebeobraně. Těm, kdo tě soudí, nezáleží na faktech. Chtějí se jen cítit dobře kvůli tomu, že se ty budeš cítit špatně. Vybírej si moudře své bitvy a neplýtvej časem na nedůležité věci. Podívej se, jak na kritiku reagoval Pavel: „Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud“ (1. Korintským 4:3).
4) Nehlas se dobrovolně do poroty. Jestli tě Bůh neshledává vinným, nesuď se ani sám. Řiď se Pavlovým příkladem: „Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou…“ (1. Korintským 4:3). Pokud ses mýlil, vyznej to a s pomocí Boží milosti to naprav. A pak se rozhodni, že povedeš svobodný život bez odsuzování.