„Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni…“ Matouš 7:2
Jestli rád soudíš, připomeň si nadčasový princip: S čím kdo zachází, tím také schází. Ježíš řekl: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám“ (Matouš 7:1-2). To je zákon reciprocity, který zaručuje, že dostaneš zpět to, co dáš. Není to hrozba, jde o neměnný zákon, podobně jako u zákona gravitace.
Možná říkáš: „Já jsem upřímný. Říkám věci tak, jak jsou. Když někdo hřeší, je třeba to vynést na světlo.“ Nejde ale o tvou upřímnost ani o něčí hřích; jde o Boží slovo, které nám zakazuje soudit. Možná máš pravdu a ten člověk opravdu hřeší, když ale soudíš, porušuješ Písmo. A navíc to způsobí, že sám budeš souzen. Co když už dotyčný činil pokání, svůj hřích vyznal a přijal Boží odpuštění? Zamysli se nad tím: Nejhorším druhem souzení je odsuzování hříchů, které Bůh už odpustil a zapomněl na ně (viz Izajáš 43:25). Když soudíme druhé, díváme se špatným směrem. Uhýbáme před tím, co nechceme vidět – před svými vlastními nedostatky.
Ježíš řekl: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Ať je tou jeho „třískou“ cokoli, je to Boží věc, ne tvoje. Ty se máš zabývat svým „trámem“! Ježíš také řekl: „Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství“ (Matouš 5:7). Takže místo abys soudil druhé, investuj raději do vlastního „účtu milosrdenství“. Brzy ho budeš potřebovat.