„… uviděli dítě … padli na zem, klaněli se mu…“ Matouš 2:11

Narodil se v tom nejskromnějším prostředí, ale nebe nad ním bylo plné zpěvu andělů. Jeho rodným domem byl chlév, a přesto hvězda přivedla bohaté a vznešené muže ze vzdálenosti tisíců kilometrů, aby jej uctívali. Jeho narození bylo v rozporu se zákony života a jeho smrt protiřečila zákonům smrti, přesto žádný zázrak není větší než jeho narození, jeho život, jeho smrt, jeho vzkříšení a jeho učení. Neměl žádná pole ani sádky s rybami, ale prostřel pěti tisícům, a ještě mu chléb a ryby zbyly. Nikdy nestál na drahých kobercích, kráčel však po vodách a ty ho nesly.
Jeho ukřižování bylo zločinem všech zločinů, z Božího pohledu ale žádná nižší cena nemohla umožnit naše vykoupení. Když zemřel, málokdo oplakával jeho odchod, Bůh ale zatáhl slunce černým závěsem. Ti, kteří jej ukřižovali, se nad svým činem neotřásli, zatřásla se však pod nimi země. Hřích se ho nikdy nedotkl. Jeho těla se nemohla zmocnit zkaženost. Půda zrudlá jeho krví si nemohla nárokovat jeho prach. Více než tři roky kázal evangelium. Nenapsal žádnou knihu, neměl žádný hlavní štáb a nevybudoval žádnou organizaci. A přesto i po dvou tisících letech zůstává ústřední postavou lidských dějin, stálým námětem všech kázání, osou, kolem níž se točí věky, a jediným Vykupitelem lidské rasy.
Připojme se v tomto čase oslav a rozdávání dárků k těm moudrým mužům, kteří „padli na zem a klaněli se mu“ (viz Matouš 2:11). Připomeňme si, že ústředním bodem Vánoc je – Kristus!