„… upíral svou mysl k budoucí odplatě.“ Židům 11:26
Za třetí si musíš stanovit priority. „… Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě“ (Židům 11:26). Velká část světového bohatství se v té době nacházela v Egyptě. Mojžíš tedy měl zajištěno všechno, co se většina lidí snaží získat po celý život: popularitu, zábavu i majetek. Bůh však od něj žádal něco důležitějšího a Mojžíš jej poslechl. Byla to otázka priorit.
Mojžíš mohl snadno logicky uvažovat: „Situace otroků je špatná, takže zůstanu, kde jsem, a budu pracovat na reformách.“ Většina z nás touží být oblíbenými, jenže s popularitou je spojen velký problém: je pomíjivá. Možná se pár let cítíš jako hvězda univerzity, když se tam ale podíváš nějakou dobu po ukončení studia, pravděpodobně zjistíš, že už nikomu nepřipadáš nijak zvláštní. Pak je zde zábava. Je zábava špatná? Není, pokud není hříšná. A majetek? Ani na hmotném úspěchu není nic špatného. Někteří z nejvýznamnějších lidí v Bibli, včetně Abrahama nebo Šalomouna, byli nesmírně bohatí. Ježíš však řekl: „… i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má“ (Lukáš 12:15). Bohatství koneckonců nepřináší štěstí. Zeptej se bohatých lidí, kolik peněz je potřeba, aby byl člověk šťastný. Co ti odpovědí? Že už jenom o trochu víc! Peníze je třeba používat, ne je milovat! Bůh chce, abychom používali věci a milovali lidi. Pokud ale milujeme peníze, budeme nakonec lidi využívat.
Mojžíš měl priority nastavené správně. Oželel hmotné statky, protože v jeho životě bylo něco důležitějšího – Boží vůle!