„Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán…“ Marek 5:19
Už ti někde bylo tak úžasně, že jsi odtamtud nechtěl nikdy odejít? Tak se cítil muž z páté kapitoly Markova evangelia, když ho Ježíš vysvobodil ze šílenství. Chtěl chodit s Ježíšem, naslouchat jeho učení, svědčit o jeho zázracích a užívat si jeho přítomnosti. Ježíš mu však řekl, aby šel domů a řekl své rodině, co pro něj Bůh udělal.
Bůh nechce, abys žil oddělený od zbytku světa! Jediným způsobem, jak si udržet to, co máš, je rozdat to. Po duchovním zážitku „na vrcholu hory“ musíš vzít, co jsi dostal, a sdílet to s lidmi „v údolí“. Muž z dnešního příběhu strávil roky života v hrobech a mezi hroby. Sám sobě ubližoval a vydával nesouvislý řev. A najednou ho lidé vidí, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně (viz Lukáš 8:35).
Tento princip funguje dodnes. Ježíš tě nejprve oblékne a pak tě povolá. Když k němu přicházíš, jsi duchovně nahý, proto tě obleče do své spravedlnosti. Pavel řekl: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5:17). Kdysi jsi byl „v Adamovi“, v němž všichni umírají. Nyní jsi „v Kristu“, v němž jsou všichni duchovně obživeni (viz 1. Korintským 15:22). Skladatel duchovních písní Edwin Mote napsal: „Spravedlností tvou oděn, nemusím se soudu bát, bez poskvrny budu pro den, kdy před trůnem budu stát.“ Nikdy však nezapomeň, že jakmile budeš „oblečen“ a začneš být sám sebou, máš od Boha pověření, abys šel a řekl ostatním, co pro tebe Pán udělal.