„Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ Matouš 6:27
Starosti nezmění nic, leda tebe – a ne zrovna k lepšímu. Nezaplatí tvé účty, nevyřeší vaše rodinné problémy, ani ti nezajistí klidný spánek. Starostmi si neprodloužíš život ani o jeden den, ani o malý kousíček. Zato kvůli nim můžeš předčasně zestárnout a předčasně zemřít.
Pozorně si přečti tyto dva verše z Písma: „Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně“ (Žalm 125:1). „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá“ (Izajáš 26:3). Všimni si, že oba verše mluví o „doufání“. Starosti prostě odhalují náš nedostatek důvěry v Boha! Jestliže nedoufáme v Boha, tak v koho? Sami v sebe! A teprve když to nefunguje, jsme ochotni svěřit problém Bohu. Dovedeš si představit, že by ses zeptal Michelangela: „Jste si jistý, že víte, co uděláte s tímhle kusem mramoru?“ Bůh ví, co udělá, když mu budeš důvěřovat: „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:7).
Pavel zde používá vojenskou metaforu. Filipští žili pod římskou okupací. Bylo to zlé, zároveň ale věděli, že jejich město střeží hlídky, a to bylo dobré. Věděli, že než by se k nim dostal nepřítel, musel by nejprve projít kolem stráží. A protože ty jsi „v Kristu“, satan musí nejprve projít skrze něj, aby se k tobě dostal. Vidíš ten obraz? Nic – naprosto nic – se k tobě nemůže dostat, aniž by to nejprve prošlo skrze Krista! Jakmile to přijmeš, naplní tvé srdce Boží pokoj.