„Elijáš jí řekl: ‚Neboj se.‘“ 1. Královská 17:13
Představ si matku s dítětem za krutého hladomoru. Mají potraviny právě tak na jedno poslední jídlo. A teď si představ Elijáše, jak jí říká: „Rozděl se se mnou o to, co máš. Neboj se, Bůh se postará, abyste měli k přežití více než dost.“ Co bys byl udělal na jejím místě? Ta žena se rozhodla poslechnout Boha. Díky tomu přežila hladomor a přežila i ty, kteří ji měli nést do hrobu. A Ježíš ji vychválil v jednom ze svých kázání.
Existují v podstatě dva typy dárců – ti, kteří dávají Bohu své „přebytky“, a ti, kteří mu dávají své „prvotiny“ (viz Přísloví 3:9). Ti první považují za svou zodpovědnost postarat se o vlastní potřeby, takže na Boží dílo dávají jen to, co zbude. Problém s dáváním přebytků je ale v tom, že tvá štědrost závisí na tom, zda máš dost pro sebe. A jakmile se ocitneš ve finanční nejistotě, ustupuje štědrost do pozadí. Naproti tomu ti, kteří dávají Bohu své prvotiny, chápou, že on je zdrojem všeho, co mají. To je motivuje, že investují nejprve do jeho zájmů, a až pak do svých. Věří biblickému principu, že co sklidí, je vždy větší než to, co zasejí (viz 2. Korintským 9:6-11). Strach způsobí, že se budeš chovat iracionálně a začneš jednat v rozporu s tím, čemu v srdci věříš.
Není snad moudré důvěřovat Bohu v oblasti financí, když stejně všechno patří jemu? A důvěřovat mu v něčem, co je mimo tvou kontrolu? Zamysli se: Říkáš, že jsi Bohu svěřil svůj věčný osud, a přitom odmítáš jeho pozvání, aby se stal tvým finančním partnerem. Dává ti to smysl? Pravda je taková, že Boha nikdy „nerozdáš“. Takže buď štědrý!