„Miluj … sám sebe.“ Matouš 22:39
Když tě Bůh zachrání, umístí tě „do Krista“. Od toho okamžiku tě vidí jako spravedlivého. Nejde o tvou spravedlnost. Jde o tu, která je z víry v Krista – o spravedlnost z Boha založenou na víře (viz Filipským 3:9).
Když dospíváš, mohou v tobě tví rodiče vyvolat dojem, že kdybys byl dost dobrý, měli by tě rádi a přijímali by tě. Výsledkem je, že si myslíš, že Bůh se k tobě staví stejně. To ale není pravda. Ve skutečnosti bys nikdy nemohl být tak dobrý, aby sis získal jeho lásku. Proto tě obléká do Kristovy spravedlnosti a říká: „Miluji tě bezpodmínečně, navzdory všem tvým chybám.“ Takže máš dobrý základ pro to, abys mohl milovat sám sebe! Přemýšlej: Jestliže tě miluje Bůh, pak musíš být hoden lásky, že? To znamená, že můžeš sám sebe milovat! A ve skutečnosti dokonce musíš, protože dávat lásku druhým můžeš jedině ze studnice vlastní sebeúcty. Pokud zápasíš s nejistotou, pocitem viny, pochybováním o sobě a znechucením sám nad sebou, projeví se to nakonec ve tvých vztazích. Švýcarský psycholog Paul Tournier řekl: „Když bude člověk milovat Boha tak, jak by měl, pak bude také milovat druhé tak, jak by měl. A pokud bude milovat Boha a druhé tak, jak by měl, nebude nikdy potřebovat psychiatra.“ Boží láska ti poskytne mentální obraz sebe samého, a to ti umožní a dá právo dávat lásku a přijímat ji od jiných.
Skutečnost je taková, že i kdybys byl jediným hříšníkem, který kdy žil, Ježíš by pro tebe zemřel. Až ti tohle doopravdy dojde, začneš sám sebe milovat a rozvineš se k plnosti svého Bohem daného potenciálu.