„Pij vodu z vlastní nádrže …“ Přísloví 5:15, B21

Zde je několik jasných vyjádření o monogamii od jednoho z nejmoudřejších mužů, který kdy žil, Šalomouna: „Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice. Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé? Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech. Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj! Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj! Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně? Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje. Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne. Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!“ (Přísloví 5:15-23, B21).
V době Šalomouna byly studny nebo nádrže na vodu považovány za stejně cenné jako zlato. Čistá voda byla velkou vzácností, takže Šalomoun tím vlastně říká: „Proč pít znečištěnou vodu, která pochází ze stoky promiskuity, když si můžeš počkat a pít čistou vodu ze studny oddané manželky?“ Vyjadřuje tím dvě pravdy, které bys měl mít vždy na paměti:
1) Pravá láska počká.
2) Pravá láska stojí za čekání.
Když jednu mladou křesťanku přemlouval její přítel, aby mu podlehla, odpověděla: „V kterémkoli okamžiku se mohu stát takovou, jako jsi ty. Už nikdy bych se ale nemohla stát tou, kterou jsem byla, než jsem se rozhodla.“