„Seznam s nimi své syny i své vnuky.“ 5. Mojžíšova 4:9
William Kilpatrick ve své knize Proč Johnny neví, co je dobré a co špatné (Why Johnny Can’t Tell Right from Wrong) odhaluje i další dva mýty o výchově dětí, jimž rodiče mylně propadají:
1) Mýtus, že všechny morální problémy jsou psychologické povahy. V tomto pojetí jsou poruchy chování vnímány jako problémy související se sebevědomím nebo nenaplněnými psychickými potřebami. Vypadá to, že průměrného odborníka na výchovu dětí už ani nenapadne staromódní myšlenka, že problémy s chováním mohou být výsledkem „svéhlavosti“ dětí. Pokud nahlédneš do obsahu typické dnešní knihy o výchově dětí, najdeš množství stran věnovaných „sebevědomí“, ale slovo „charakter“ tam skoro neobjevíš.
2) Mýtus, že rodiče nemají právo vnucovat dětem své hodnoty. Opět je tu to standardní dogma, že děti si mají vytvářet své hodnoty samy. Děti však mají pramalou šanci to samy udělat, protože ostatní společnost jim své hodnoty předává bez výčitek. Je správné, aby rodiče zůstali jen neutrálními diváky, když všichni, od scénáristů po baviče, od tvůrců reklam až po učitele sexuální výchovy, trvají na předávání svých hodnot našim dětem?
Bůh svému lidu o výchově dětí řekl: „Jenom se měj na pozoru a velmi střež svou duši, abys nezapomněl ty věci, které viděly tvé oči, a aby po všechny dny tvého života nevymizely ze tvého srdce, ale poučuj o nich své syny a své vnuky“ (5. Mojžíšova 4:9, ČSP). Rodiče, pokud jde o vštěpování duchovních hodnot dětem, zeptejte se sami sebe: Kdo, jestli ne já? A kdy, jestli ne teď?