„… aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.“ Koloským 1:20
Carolyn Arendsová napsala: „Velikonoční neděle je vítězné kolo, zlatá medaile křesťanské víry, takové ‚žili šťastně až do smrti‘. Má to ale háček – děsím se Velkého pátku. Obrazy mučení a utrpení, pochmurná hudba, vzpomínka na ten hrozný výkřik ‚Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ Kdyby to bylo na mně, pravděpodobně bych Velký pátek přeskočila. Ale kdybych to udělala, pondělní ráno by bylo nesnesitelně prázdné. Zapomněla bych, kolik stálo mé spasení. Začala bych věřit, že je možné mít vítězství bez oběti, že nemusíš umřít (sám sobě), abys prožil znovuzrození. Koupila bych si lež o tom, že Kristovo vítězství nad smrtí – a moje rozhodnutí následovat jej – znamená život bez problémů. Bibličtí pisatelé nás vybízejí, abychom utrpení považovali za příležitost ke ztotožnění se s Kristem, abychom převzali jeho kříž. Jenže když ztratíme práci, nebo se ukáže, že nádor je zhoubný, nebo nás zradí přítel, netruchlíme jen proto, že jsme byli zraněni, ale také proto, že jsme zranitelní. Cítíme se, jako by nás Kristus zklamal. Nepovažujeme to za ‚čirou radost‘, považujeme to za selhání. Jak se tedy staneme křesťany Velikonoční neděle vzkříšení? Když očekávám neděli vzkříšení a místo toho dostanu Velký pátek, snažím se připomenout si, že Boží definice ‚dobrého‘ daleko přesahuje tu mou. Že téměř všechny nové začátky vyrůstají z toho, co vypadalo jako hrozné konce. Co vypadá jako malá, ale ničivá smrt, je ve skutečnosti naděje na nový život. Musíme být zlomeni, abychom mohli vyrůst v to, k čemu jsme byli stvořeni.“ Pokud máš ve své situaci problém vidět to „dobré“, poslechni si tohle: „On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži“ (Koloským 1:18-20).