„I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval … vypíná se nade mne a zvedá patu.“ Žalm 41:10
V životě musíme počítat nejen s neočekávanými zklamáními a neznámými proměnami, ale také si musíme být vědomi, že někteří lidé nás nevyhnutelně budou zrazovat a zraňovat. Možná nás tak oklamali, že jsme je považovali za důvěryhodné, nebo byli zpočátku upřímní, ale podlehli viru závisti a chamtivosti. Ať tak či tak, se zradou se setkáš. I žalmista David napsal: „I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu“ (Žalm 41:10). I v seznamu protivenství, jimiž trpěl Pavel během své služby, jsou také „falešní bratří“ (viz 2. Korintským 11:26).
Je to tak, jak kdosi napsal: „Když budeš žít dostatečně dlouho, zjistíš, jak vrtkavé a sobecké dokáže být lidské srdce.“ A často jsou to lidé, které nejvíce milujeme a bezpodmínečně jim důvěřujeme, kdo nás dokáže nejvíce zradit. Takže co můžeme dělat? Musíš se vypořádat se zraněním a hněvem a nedovolit, aby tě jedno či druhé zaslepilo až k dlouhodobé zahořklosti. A když se to stane, nenech se odradit od životních cílů nebo od jiných vztahů! Vstaň znovu jako dítě, které se učí chodit a klopýtlo, a pokračuj v cestě. Zpočátku to bude trochu bolestivé, ale strupy se zahojí a tebe to posílí.
Když si David naříkal na přítele, který ho zradil, řekl Bohu: „Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele. Ujal ses mne…“ (Žalm 41:12-13). To je postoj vítěze!