„… Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení…“ 1. Petrova 1:5
Jestliže je naše spása zaručena tím, že dáme důvěru Kristu, nemůže se stát, že někteří lidé budou této jistoty zneužívat? Ano, na nějaký čas může. Ale jak se v jejich životech prohlubuje milost a Boží láska a jak se jich dotýká dobrotivost, dochází u nich k proměně.
Milost vede k poslušnosti. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku…“ (Titovi 2:11-12). Boží milost dělá více, než že tě jen utěšuje ve tvých trápeních, ona tě usvědčuje z neposlušnosti. Umožni jí to. Pokud se někdy přistihneš, jak si říkáš, že si můžeš dělat, co chceš, protože Bůh ti odpustí, pak nežiješ pod milostí. Možná to je sobectví. Určitě je to arogance. Ale milost? Ne. Milost vede k rozhodnutí konat dobro, nedává povolení působit zlo.
A ještě jedna věc k zamyšlení. Dívej se na Krista jako na svůj začátek i konec. On je Alfa i Omega. Podrží tě a podrží i ty, které máš rád. Máš marnotratného syna nebo dceru? Toužíš, aby se tvůj partner obrátil ke Kristu? Máš přítele, jehož víra vychladla? Bůh po nich touží více než ty. Modli se dál a nevzdávej to. Pravda je taková, že ne vždy se dozvíme, zda někdo uvěřil v Boží milost. Někdo může víru předstírat, ale nemyslí to vážně. Vědět to není naše věc. Jedno však víme. Kde došlo ke skutečnému obrácení, tam Boží milost nikdy nepřestane pracovat. Proto důvěřuj spásné a zachovávající Boží moci.