„… všechno své klopotné pachtění pod sluncem … jeho plody zanechám…“ Kazatel 2:18
Když budeš tvrději pracovat, můžeš si vydělat více peněz, nemůžeš ale získat více času. V jedné písni se zpívá: „Čas jsou možná peníze, ale peníze ti čas nekoupí“.
Jeden příběh vypráví o muži, který pracoval v továrně na noční směně a domů se vracel v časných ranních hodinách. Jednou to vzal v noci zkratkou přes hřbitov. Nevšiml si, že, uprostřed cesty, kudy šel, je nový, právě vykopaný hrob, a spadl do něj. Po několika marných pokusech dostat se ven se rozhodl si do rána odpočinout. Pak snad někdo půjde kolem a pomůže mu. Jak tak v polospánku seděl v koutě hrobu, ocitl se vedle něj další cestovatel, který to předtím přehnal v baru. V zoufalství, že nemůže ven, začal opilec beznadějně křičet a drápat se po stěnách. V tom okamžiku náš hrdina natáhl ruku, jemně se dotkl jeho nohy a řekl: „To je k ničemu, kamaráde, zkoušel jsem to. Odtud se nikdy nedostaneš.“ Jenže on to kupodivu zvládl. Vyskočil hodně vysoko.
Pravidelná návštěva místního hřbitova ti může pomoci přehodnotit a změnit životní priority! Například tě může povzbudit, aby ses zastavil a sám sobě položil otázku, pro co ve skutečnosti žiješ. Šalomoun prožil takový okamžik náhlého prozření: „Pracuji s moudrostí, znalostmi a dovedností, a přece musím vše, co jsem získal, zanechat lidem, kteří pro to nepracovali“ (Kazatel 2:18, parafráze). Rutina je jako vykopaný hrob. Nevydělávej si jen na živobytí, vyskoč z toho hrobu a něco změň. Nezanech po sobě jen pozůstalost, zanech dědictví, které obohatí život těch, kteří přijdou po tobě.