„Vy všichni … klopýtnete…“ Matouš 26:31, přel. z angl.
Večer před svou smrtí Ježíš prohlásil: „Vy všichni této noci klopýtnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘ Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje“ (Matouš 26:31-32, přel. z angl.).
Zamysli se nad tím! Jestliže mohli klopýtnout učedníci, kteří tři a půl roku chodili a mluvili s Ježíšem, poslouchali jeho kázání a viděli jeho zázraky, pak může klopýtnout každý z nás. Na Petra však to varování nezabralo: „I kdyby všichni kvůli tobě klopýtli, já nikdy neklopýtnu“ (Matouš 26:33, přel. z angl.). Nebyl to právě jeden z nejlepších Petrových okamžiků: „I kdyby všichni…“ Byl domýšlivý: „… já nikdy neklopýtnu.“ A sebejistý, důvěřoval vlastní síle. Ježíš však věděl, že se jeho síla vytratí: „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím“ (Lukáš 22:31-32). Věděl, že satan zaútočí a bude Petra zkoušet. Nikdy si na něj ale nebude moci uplatnit nárok. Proč? Protože byl Petr silný? Ne. Protože Ježíš byl silný: „Já jsem však za tebe prosil…“ (Lukáš 22:32).
A zde je ta úžasná pravda – Ježíš prosí i za tebe: „Otče, tys mi dal své jméno; ochraňuj je nyní mocí svého jména … nemodlím se však jen za tyto učedníky, nýbrž i za všechny, kteří ve mne kdy uvěří…“ (Jan 17:11, 20, přel. z angl.). Co myslíš, vyslyší Bůh Kristovu modlitbu za tebe? Samozřejmě, že vyslyší!