„… chodil se mnou pokojně a bezelstně…“ Malachiáš 2:6
Od první kapitoly Bible je jasné, že základem, na němž potřebujeme stavět celý svůj život, je vztah s Bohem. Pokud se pokoušíme stavět na čemkoli jiném, stavíme na „pohyblivém“ písku. Proč? Protože dříve či později se naše vztahy s vlastními dětmi, sourozenci, partnery, rodiči nebo přáteli rozpadnou nebo přeruší. Pokud nepochopíme, že jsme byli stvořeni se silnou touhou po vztahu s Bohem, nebudeme rozumět, odkud pochází naše vnitřní prázdnota a osamělost. Ve výsledku se ji budeme (neúspěšně) snažit zaplnit třemi věcmi:
1) Lidmi. Mít v životě správného člověka může pomoci naplnit potřebu lásky a citové důvěrnosti, ale duchovní prázdnotu, kterou v sobě máš, nedokáže zaplnit nikdo jiný než Bůh.
2) Věcmi. Mít hmotné věci nám může dát pohodlí a dobré podmínky. Peníze nám mohou umožnit dělat dobré věci, mohou nám dát možnosti, o nichž ti méně šťastní mohou jen snít. Můžeš ale mít hmotné věci, a přesto být osamělý a nešťastný.
3) Náboženstvím. Boha nezajímá náboženství, zajímá ho vztah s tebou. Náboženství má význam pouze, pokud tento vztah posiluje, což ne vždycky dělá. Náboženská pravidla a nařízení ve vztahu k Bohu často působí jako odstrašující prostředek. Bible je plná náboženských lidí, kteří ale kompletně minuli vztah s Bohem. Někdy jsme tak zaměstnaní svou náboženskou ideologií, učením, doktrínami a principy, že nepochopíme, že nejdůležitější v životě je osobní, důvěrný, každodenní, sdílný a naslouchající vztah s Bohem.