„… navrať se a jednej jako dřív.“ Zjevení 2:5
Ježíš řekl církvi v Efezu: „Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš“ (Zjevení 2:2-5).
Připomeň si první chvíle, kdy ses stal křesťanem. Vzpomeň si, jak jsi byl nadšený, když jsi mluvil o Pánu. Vzpomeň si, jak jsi denně trávil čas na modlitbách a posiloval se v jeho přítomnosti. Nemohl ses nabažit jeho Slova. Bylo plné svěžího vhledu, který uchvátil tvou duši a vyzýval tě, abys prohluboval vztah s Bohem. Nikdy jsi nevynechal příležitost mluvit s druhými o Pánu. Chodil jsi s ním neustále, naplňovalo tě to, obecenství s ním se stalo stěžejním bodem tvého života.
Co se stalo? Dospěl si do stejného životního momentu jako efezští křesťané, ke kterým mluvil Ježíš? Pokud ano, musíš si uvědomit, že Bůh nebude narušovat tvůj nabitý program, ani nezvýší své tempo, aby tě dohnal. Ne, ty musíš zvolnit, abys srovnal krok s ním. Nemůžeš ho prostě jenom začlenit do svého složitého života. Musíš se rozhodnout, že dáš Boha na první místo, a také ho na něm necháš. Možná ti dnes Pán říká: „Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív“ (Zjevení 2:5).