„… bude svatý Hospodinu zástupů.“ Zacharjáš 14:21, B21
Zasvěcení by vždy mělo být „Hospodinu“. Kdykoli se zasvětíme „člověku“, je to špatné a zavádějící, protože to je jen pýcha a přetvářka. Ježíš neodsoudil farizeje kvůli jejich skutkům zbožnosti, ale proto, že je předváděli, aby udělali dojem na druhé. Nejenže žili podle dlouhého seznamu náboženských „musíš a nesmíš“, ale také si vedli zápisy o druhých, kteří podle tohoto seznamu nežili, a veřejně je za to odsuzovali.
Někteří z nás vyrostli v rodinách nebo církvích, kde se tohle dělo. Výsledkem je, že když slyšíme slovo „svatý“, kroutíme se a vybavují se nám křesťané se zasmušilou tváří, výhružně ukazující prstem. To není biblická svatost, to je zákonictví! A zákonictví Bůh nenávidí a Bible ho odsuzuje. Abys porozuměl tomu, co je opravdová svatost, zamysli se nad slovem „kontaminace“. To je jedna z největších starostí každé nemocnice. Je to důvod, proč lékaři trvají na tom, aby jejich operační nástroje byly vždycky sterilizované, proč nosí čepice, pláště a rukavice a proč podmínky v místnosti udržují takové, že tam nemohou přežívat bakterie. Rozumíš tomu?
Teď se podívej trochu jinou optikou a uvidíš duchovní aplikaci. Pravá svatost tě neizoluje od světa, ale izoluje tě od jeho znečištění. Pavel káznil křesťany v Korintu pro jejich přístup k večeři Páně: „… každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije“ (1. Korintským 11:21). Upozorňoval na jejich duchovně nedbalý přístup. „Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají“ (1. Korintským 11:30). Jaká je odpověď? Svatost – Hospodinu!