„… dům rozdělený proti domu padá.“ Lukáš 11:17, ČSP
Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Jákob toho byl rozhodně důkazem. Když na sklonku života žehnal svým synům, o Šimeónovi a Lévim řekl: „Buď proklet jejich hněv…“ (1. Mojžíšova 49:7). Jejich chování však pro něho nemuselo být překvapením. Ve skutečnosti je on sám utvářel svým příkladem – podvody, kterých se dopustil vůči svému otci (viz 1. Mojžíšova 27) a tchánovi (viz 1. Mojžíšova 30). A jeho matka podvodu napomáhala. Vzorce chování přecházejí z generace na generaci.
Tvé postoje a jednání tvým dětem přinesou buď pohromu, nebo požehnání. Boží slovo říká: „Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6). Tvé děti zdědí více než tvou podobu. Nakonec převezmou hodnoty, které jsi jim vštěpoval, a emocionální reakce, které jsi sám předváděl. Bible říká: „… mrzutost odpočívá v klíně hlupáků“ (Kazatel 7:9, B21). Děti jsou častým terčem nesprávně směrovaného vzteku. Ačkoli třeba svými výbuchy nemíříš na ně, přesto budou nést jejich následky. Například tě šéf v práci napomene, a protože mu to nemůžeš oplatit, přijdeš domů jako medvěd, kterého bolí hlava, a donutíš všechny, aby okolo tebe našlapovali po špičkách. Uber decibely! Nedovol, aby tvůj hněv přerostl v záchvat zuřivosti.
Král David na bojišti zářil, na domácí frontě ale bojoval. Možná právě proto v jednom z posledních žalmů stojí: „Pomoz mi dávat si pozor na slova, kdykoli něco říkám“ (Žalm 141:3, přel. z angl.).