„Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží.“ 1. Petrova 5:7, ČSP
Pokud jde o řešení tvých obav a starostí, máš dvě možnosti – uvrhnout je na Pána, nebo si je ponechat a snažit se s nimi vypořádat sám.
Když komunisté zaplavili Čínu, musela misionářka Isobel Kuhnová pěšky uprchnout přes zasněžené hory do Barmy. Uvízla na konci světa bez peněz a bez možnosti návratu domů. „Nedokáži vám vylíčit, jaká se mne zmocnila hrůza a panika,“ napsala o tom. Udělala ale dvě rozhodnutí. „První věcí je zahnat strach,“ řekla. „Jediný strach, který by měl křesťan mít, je strach z hříchu. Všechny další obavy jsou od satana, který je posílá, aby nás uvedl do zmatku a oslabil.“ Isobel se tedy s modlitbou svěřila Bohu a odmítla paniku. Za druhé hledala jeho vedení pro další krok, a nakonec se bezpečně dostala domů.
Zde je důležitý klíč k vítězství: Místo abys žil s obavami a dovolil jim, aby se v tobě zakořenily, identifikuj je, a jakmile si je uvědomíš, postav se jim. A potom proměň každou obavu v modlitbu a předej ji Bohu s tím, že už se k ní nehodláš vracet, protože věříš, že se s ní Bůh vypořádá místo tebe. Nedělej to jenom s některými svými obavami a starostmi, dělej to se všemi! „Uvrhni na Boha jednou provždy vše, co ti působí starost (všechny úzkosti, nepokoje a obavy), vždyť se o tebe s láskou stará a ostražitě o tebe pečuje“ (1. Petrova 5:7, přel. z angl.). Strachu a starostí se sice nikdy úplně nezbavíš, ale z Boží milosti se s nimi můžeš vypořádat mnohem lépe, než to děláš právě teď.