„… někteří … pletou se do věcí, do kterých jim nic není.“ 2. Tesalonickým 3:11
Začti se do kteréhokoli bulvárního plátku nebo se podívej na jakoukoli televizní talk show a zjistíš, že z „pletení se do cizích věcí“ se stal obrovský obchod. Není to ale podnikání, kterého by se měl účastnit Kristův následovník. A ačkoli tchýně mají občas pověst těch, kdo se do všeho pletou, ani ony nesmějí na tomto trhu vládnout. Sklon ke vměšování mají i muži, příbuzní, kolegové a kamarádi, kteří „to přece myslí dobře“. Na rozdíl od těch, kdo sbírají drby, vměšovatelé rádi získávají osobní informace přímo od svých obětí: „Prosím tě, jak si můžeš dovolit tak drahé auto?“ „Jakou velikost má to oblečení, co máš na sobě?“ „Kolik jste dali za ten váš dům?“ „Jak dlouho si můžeš dovolit být mimo práci?“
Takové otázky často neslouží ničemu jinému než uspokojení povrchní mysli. Ano, někteří lidé opravdu chtějí upřímně pomoci, nebo se dokonce chtějí za tvou situaci modlit, to se ale netýká těch, kdo se pletou do cizích věcí. Takže se nauč držet svou zvědavost v patřičných mezích. Šalomoun řekl: „Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká“ (Přísloví 26:17). Uši jsou jednou z nejcitlivějších oblastí psího těla. Pokud ho za ně zataháš, pes tě může kousnout. Stejně tak, když strčíš nos někam, kam nemáš, může ti ho někdo ukousnout.
Bůh klasifikuje vměšování se do cizích věcí jako hřích, hned vedle vraždy a krádeže: „Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky“ (1. Petrova 4:15). Jeden moudrý muž zavtipkoval, že důvod, proč lidé, kteří si hledí jen vlastního podnikání, jsou tak úspěšní, je ten, že mají malou konkurenci. Takže se nepleť do cizích záležitostí!