„Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.“ Přísloví 11:13
Zrada je horší než klevety. Klevety nemusejí nutně být výrazem zlé vůle vůči oběti. Zrádce však vědomě vyzrazuje informace a zrazuje tak něčí důvěru. Takový člověk se dopouští „vztahové zrady“ tím, že porušuje důvěru, kterou mu někdo dal. Pro Jidáše nebylo nijak zvlášť obtížné zradit Ježíše, protože dobře znal místa, kam Pán chodíval. Bible říká: „Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval“ (Jan 18:2). Zneužil své interní znalosti Ježíšových zvyků, aby mu ublížil. Později v něm jeho chování zplodilo takovou nenávist k sobě samému, že spáchal sebevraždu.
Zrádné jednání tě vždy připraví o sebeúctu a pocit důstojnosti. Takže – neporušil jsi někdy něčí důvěru? A pokud ano, proč? Co jsi za to dostal? Přineslo ti to nějakou vnitřní výhodu? Kvůli čemu jsi tehdy cítil závist nebo odpor? Šlo o nějaký nevyřešený konflikt mezi tebou a tím druhým? Činil jsi pokání z toho, co jsi udělal? Anebo naopak někdo zradil tvou důvěru? Pokud ano, sklízel jsi, co jsi zasel? Jaké cenné ponaučení sis z toho odnesl? Odpustil jsi v srdci tomu, kdo se vůči tobě provinil, a přestal jsi toužit po odplatě? Pokud ne, jsi k němu stále připoután a on ovládá tvůj život. Zbav se toho! Připomeň si: „… všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha…“ (Římanům 8:28).
Usiluj o to, aby ses stal důvěryhodným člověkem, na kterého se jiní mohou spolehnout, že zachová jejich tajemství. A jestli se ti dostalo požehnání v podobě důvěryhodného přítele, děkuj za něj Bohu!