„Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.“ Žalm 34:4
Všimni si na modlitbě Páně dvou věcí – začíná slovy: „Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno“ (Matouš 6:9, ČSP). A končí slovy: „… tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“ (Matouš 6:13, ČSP). Bůh chce, abys své modlitby začínal a končil myšlenkou na něho. Proč? Protože soustředění se na Boha ti přinese dvakrát více prospěchu než soustředění se na kohokoli či cokoli jiného!
Když velebíš nějaký objekt, zvětšuješ ho, abys ho mohl lépe vidět i pochopit. Když velebíme Boha, děláme totéž. Rozšiřujeme své povědomí o něm, takže mu dokážeme lépe rozumět. Právě to se děje, když jej uctíváme, odvracíme mysl od sebe a obracíme ji k Bohu. Klademe důraz na něho.
Eugene Peterson parafrázuje v překladu Bible The Message (Zpráva) závěrečná slova modlitby Páně takto: „To je tvé dílo! Dokážeš vše, co si usmyslíš! Záříš krásou! Ano, ano, ano“ (Matouš 6:13, přel. z angl.). Dalo by se to vyjádřit jasněji? Vše je Boží dílo! Pokud jde o Ježíše Krista, parafrázuje Peterson Pavlova slova takto: „Bůh ho vzkřísil ze smrti a posadil na trůn v hlubokém nebi, kde jej pověřil, aby řídil vesmír, vše od galaxií až po vlády, žádné jméno a žádnou mocnost nevyjmul z jeho pravomoci. A to nejen pro současnost, nýbrž na věky. Je za všechno odpovědný a ve všem má poslední slovo“ (Efezským 1:20-23, přel. z angl.). Když tedy velebíš Pána, říkáš: „Nevládneš jen vesmíru. Vládneš i mému srdci!“