„… kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.“ 2. Korintským 9:6
Jim Penner vyprávěl: „Byla zima, sněžilo, a matka vezla mne a sestru do církve. Bydleli jsme na úpatí Skalnatých hor, takže jsem byl na klouzačky zvyklý. Pamatuji si, že matka byla v napětí a doufala, že dokáže vybrat zatáčku a nenajet do přívěsu před námi. Měli jsme ojeté pneumatiky, peníze jsme potřebovali především na jídlo a na střechu nad hlavou. Vzpomínám si, že když ten den maminka dávala peníze do sbírky, napadlo mne, že by se daly využít lépe. Ona tady platí desátky! Bůh by určitě pochopil, že máme doma tolik potřeb. Ona ale při tom vděčném dávání prožívala radostný pokoj, který převyšoval každé chápání. Po bohoslužbě za ní přišel jeden bratr starší a řekl: ‚Vidím, že máš ojeté pneumatiky. Zastav se zítra u mne v obchodě, dám ti nějaké zimní.‘ ‚Já ale na ně nemám,‘ řekla mu. ‚To nevadí,‘ odpověděl, ‚chci ti prostě pomoci.‘ Toho dne jsem byl svědkem dvou úrovní dávání – maminčina daru do sbírky a laskavého muže, který chtěl pomoci druhému člověku.“
Z malých věcí vznikají velké. „… kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet“ (2. Korintským 9:6). John Mason řekl: „Zázračné Boží království vždy souvisí s rozmnožováním. Dejme tomu, že ze zrnka kukuřice vyroste stonek se dvěma klasy a v každém z nich bude dvě stě zrn. Z těch čtyř set zrn vyroste čtyři sta stonků se sto šedesáti tisíci zrn. To všechno z jediného zrna. Některá požehnání jsou hmotná, jiná duchovní. Ne vždycky víme, co nejvíce potřebujeme, ale Bůh to ví a štědrý duch otevírá nebeská stavidla, z nichž proudí záplava.“