„… všichni mě opustili. … Pán však při mně stál…“ 2. Timoteovi 4:16-17
Když ti zemře někdo milý, rozvede se s tebou partner nebo tě opustí, nesmírně to bolí. Ani Pavel nebyl výjimkou. Zde jsou některá z jeho posledních slov: „Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív. Démas mě totiž opustil … Jediný Lukáš je se mnou. Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník. … Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého. … Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. … Pán však při mně stál a dal mi sílu … a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království“ (2. Timoteovi 4:9-18).
Skutečnost je taková, že bez jiných lidí přežít můžeš, ale bez Boha ne. Proto nás Pán zbavuje věcí, které nás činí závislými na lidech. Posílá nám do života určité jedince, kteří nám mají pomoci budovat víru a rozvíjet charakter, a když odejdou, ponechává nám jistotu, že má sám vše pod kontrolou. Ztráta milovaného člověka: a) posiluje tvé duchovní svaly; b) testuje tvou odolnost; c) ukazuje ti rozsah Boží moci.
Když zemřel Mojžíš a odpovědnost přešla na Jozua, Bůh mu řekl: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou“ (Jozue 1:5). To bylo něco, co se Jozue nemohl naučit, dokud tu Mojžíš byl. A je to lekce, které se nemůžeš naučit ani ty, dokud odpověď na své otázky hledáš u někoho jiného. Obrať se tedy k Pánu. Dovol, aby ten, kdo řekl bouři v Galileji: „Tiše, klid!“ (Marek 4,39, B21), přinesl svým Slovem klid do věcí, které tě dnes trápí.