„… stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu…“ 2. Mojžíšova 14:13, ČSP

Pojďme se ještě jednou podívat na jméno Jahve-Nissi, Hospodin je má korouhev. Přenechat své bitvy Bohu a nechat jej bojovat za nás není snadné. Máme pocit, že to nezvládáme nebo že jednáme nezodpovědně. Jsme zvyklí uvažovat ve smyslu „neseď tam a dělej něco“. Chováme se jako člověk, který se topí a nedokáže se přestat chytat svého zachránce. Máme pocit, že mu musíme pomáhat, a ve výsledku mu tím téměř znemožňujeme práci. Ve skutečnosti se pro něj stáváme nejhorší noční můrou!
Ale to, že Bůh bojuje za nás, neznamená, že do toho nejsme zapojeni. Na příkazu „stůj a hleď na Hospodinovu záchranu“ (viz 2. Mojžíšova 14:13, ČSP) je nejtěžší, že si klidné stání chybně zaměňujeme za nicnedělání nebo za zanedbávání povinností. Strach ti říká: „Dělej něco!“ Víra říká: „Stůj ve víře a nech jednat Boha!“ To je postoj tak vzdálený od nicnedělání, že vzdálenější už být nemůže. Je to víra v nejvyšší podobě.
K čemu tedy potřebujeme duchovní zbroj, když nemáme bojovat? To je dobrá otázka. Pavel řekl: „Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům“ (Efezským 6:11, B21). Všimni si, že na sebe máš vzít Boží zbroj, ne svou. A že se proti ďáblovým úkladům máš postavit, ne proti nim bojovat. „Zbraně našeho boje nejsou tělesné…“ (2. Korintským 10:4, ČSP). Lidské metody jsou překážkou Boží cestě. Přirozené schopnosti proti duchovním mocnostem nic nezmohou. Larva vážky na dně rybníka může být dobře vyvinutá a plná energie, ale jakmile se změní v dospělou vážku, vlastnosti, které potřebovala pro život larvy, by jí pro život ve vzduchu nebyly k ničemu. V minulosti jsme se spoléhali na své vlastní úsilí, nyní ale spoléháme pouze na Jahveho-Nissi.