„V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání…“ 1. Janova 4:18, ČSP

Moderní věda potvrzuje biblickou pravdu, která říká: „V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání…“ (1. Janova 4:18, ČSP). Láska a strach jsou neslučitelné, nemohou existovat společně. Děti mají dvě základní potřeby:
1) Potřebu zkoumat. Díky tomu se mohou učit, růst a rozvíjet.
2) Potřebu cítit se v bezpečí. Pokud necítí bezpečí, nebudou nic zkoumat.
Každý člověk potřebuje bezpečnou základnu, na níž bude moci zkoumat a rozvíjet se. Výzkumy potvrzují obecnou platnost toho, že jeden rodič bude na dítě naléhat, ať se chápe nadějných příležitostí, vrhá se do rizik a učí se, že trocha nebezpečí je dobrá věc, zatímco druhý z rodičů bude konejšícím utěšitelem a záchrannou sítí. Ve skutečnosti však může kterýkoli z rodičů dávat dítěti oba dary.
Když prožíváme strach, naše tělo aktivuje nervovou soustavu. Srdce bije jako o závod, dech se zrychluje a stává se povrchnějším, napnou se nám svaly. Proto běžíme za něčím, v čem není úzkost, ke svému utěšiteli, ochránci nebo rodiči. A když nás drží v náručí, čerpáme od něj ujištění a lásku, a to znovu působí na nervový systém. Srdeční frekvence se zpomaluje, začínáme zhluboka dýchat, svaly se uvolňují a mozek se znovu prokrví. V podstatě nám tichý hlas v nitru říká: „Zase mohu jít ven a mohu znovu čelit světu.“O fyzické oblasti platí, že „dokonalá láska zahání strach“. A totéž platí i v oblasti duchovní. S Bohem, který je dostatečně něžný, aby nám dal pocítit lásku a útěchu, a přitom dostatečně silný, aby byl naší skálou a pevným hradem, se můžeme postavit všemu, s čím se v životě střetneme, a díky tomu se stát silnějšími.