„Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“ Matouš 23:12, B21
Pavel vykonal jednu z největších služeb, jaké svět kdy poznal, a přesto o sobě řekl: „Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě…“ (1. Timoteovi 1:15). Když lidé Pavlovi říkali, jak je skvělý, zůstal pokorný, protože si připomínal, čím býval.
Pokud věříš, že tě Bůh povolal, měl bys reagovat tak, že se před ním v pokoře pokloníš. Když anděl Hospodinův řekl stárnoucímu Zacharjášovi, že bude otcem syna, který se bude jmenovat Jan, Zacharjáš padl na zem a nehýbal se, dokonce až tak, že někteří lidé uvažovali, jestli nezemřel. Ezechiel má v Bibli knihu, která je po něm pojmenovaná. To je velká věc. Přesto, když ho Bůh povolal, padl na zem a Bůh mu musel říct, ať vstane: „Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit“ (Ezechiel 2:1). Když Jan, autor Zjevení, viděl Ježíše stát uprostřed sedmi církví, napsal: „Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý…“ (Zjevení 1:17). Vidíš ten opakující se vzorec?
Pavel napsal: „Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví“ (Efezským 4:1-2). Všimni si slova povolání. Kdo nás povolává? Bůh! Může být vyšší povolání? A čím vyšší máš povolání, tím nižší bys měl být ve svých vlastních očí. Pokora neznamená myslet si o sobě méně; znamená myslet méně na sebe. Ježíš to shrnul slovy: „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen“ (Matouš 23:12, B21). Tak se začni cvičit v pokoře ještě dnes.