„Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít…“ Žalm 32:8, B21
Vincentova touha sloužit ho zavedla do belgických dolů, kde kázal horníkům, krmil hladové a získal si tak místo v lidských srdcích. Kostel, kde sloužil, byl do posledního místa plný lidí, kteří toužili dozvědět se o Ježíšovi. Jeho nadřízení s ním však nebyli spokojení, protože Vincent nosil obnošené hadry, žil v chatrči a svůj plat dával chudým. „Vypadáš hůř než ti, kterým kážeš,“ říkali mu. „Nedělal by to Ježíš stejně?“ zeptal se Vincent. Nadřízení však nesouhlasili a propustili ho ze služby. Byl zlomený a naštvaný. Jeho jediným přáním bylo vybudovat církev, která by oslavila Boha, tak proč to Bůh nedovolil? Jednoho dne sledoval starého horníka, jak zápasí s nákladem uhlí. Stržen výjevem si začal načrtávat shrbenou postavu. A aniž si to v tu chvíli, uvědomil, našel své skutečné povolání. Mladý kazatel, který byl odmítnut svou denominací, se nakonec stal umělcem, kterého si bude svět pamatovat, byl to Vincent van Gogh.
David řekl: „Měl jsem na srdci vybudovat chrám … ale Bůh mi řekl: … ‚Tvůj syn Šalomoun, ten mi vybuduje chrám i nádvoří‘“ (1. Paralipomenon 28:2-3, 6, B21). Když ti Bůh dá červenou, buď k tomu vnímavý. A když přeruší tvé plány, aby uskutečnil své vlastní, řekni mu: Amen!
F. B. Meyer napsal: „Zoufáš si a nevíš, jak dál? Běž k Bohu a světlo jeho úsměvu nebo stín zamítnutí ti ukáže směr. I když tě vše kolem tlačí k okamžitému rozhodnutí nebo činu, očekávej tiše a trpělivě, a Boží vůle se ti vyjasní.“