„Jak se Hospodinu odvděčím za všechno dobrodiní, jež mi učinil?“ Žalm 116:12, B21
Nejjistějším způsobem, jak zničit svému dítěti vyhlídky na šťastný život, je splnit mu každý rozmar, učit ho, že mu svět „něco dluží“, pěstovat v něm pocit nároku, nikdy mu nedovolit „pracovat v potu tváře“, nenechat ho zažít pocit uspokojení z disciplíny, obětování se nebo z dobře vykonané práce.
V klasickém románu Malé ženy vypráví paní Marchová svým dcerám tento příběh: „Kdysi žila čtyři děvčata, která měla dostatek jídla, pití i šatů, spoustu pohodlí a potěšení, milé přátele a rodiče, a přesto stále nebyla spokojená. Tyto dívky udělaly mnoho dobrých rozhodnutí, ale neustále říkaly: ‚Kdybychom tak měly tohle…‘ nebo ‚kdybychom tak mohly dělat tamto…‘ Proto se zeptaly jedné staré ženy, jaké kouzlo by měly použít, aby byly šťastné, a ona jim řekla: ‚Když se budete cítit nespokojené, zamyslete se nad tím, jakého požehnání se vám dostalo, a buďte vděčné.‘ Rozhodly se, že její radu vyzkouší, a brzo byly překvapené, jak dobře se jim vede. Jedna přišla na to, že peníze neochrání bohaté lidi před hanbou a lítostí. Druhá zjistila, že je mnohem spokojenější se svým mládím, zdravím a dobrou povahou, než jedna mrzutá a slabá stará dáma, která si nemůže užívat pohodlí. Třetí pochopila, že sice možná není příjemné pomáhat s přípravou večeře, mnohem těžší ale je, muset o ni žadonit. Domluvily se tedy, že si přestanou stěžovat a budou si užívat požehnání, kterých se jim už dostalo.“
Ptáš se: „Jak se Hospodinu odvděčím za všechno dobrodiní, jež mi učinil?“ (Žalm 116:12, B21)? Správná odpověď je: vděčností a díkem.