„Bůh mu řekl: ‚Co tu chceš, Elijáši?‘“ 1. Královská 19:9

Svěř svou frustraci Bohu. Poté, co byl Elijáš posílen správným pokrmem a odpočinkem, čtyřicet dnů cestoval. Pak vešel do jeskyně a strávil v ní noc. Ráno se ho Bůh zeptal, proč tam je. Elijáš odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili“ (1. Královská 19:10). Elijáš na Boha vysypal všechny své pocity a Bůh mu dovolil „upustit páru“. Nebyl šokován Elijášovou sebelítostí. Někdy je užitečné podělit se o své pocity s důvěryhodným přítelem. Je to osvobozující, pročišťující ventilace věcí, které jsi v sobě potlačoval a které přispěly ke tvým pocitům deprese. Elijáš měl mnoho potlačených věcí. Podívejme se na emoce, které prožil.
Bál se (viz 1. Královská 19:3). Potom prožil zklamání sám ze sebe, a následně nízké sebevědomí a pocit viny. „Už dost … nejsem lepší než moji otcové“ (1. Královská 19:4). Měl vztek, protože jeho snažení vyšlo naprázdno (viz 1. Královská 19:10). Cítil se zoufale osamocený: „… i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili“ (1. Královská 19:10). Trpěl úzkostí.
Když zkombinuješ strach, zášť, nízké sebevědomí, pocit viny, hněv, osamělost a úzkost, říkáš si o depresi! Bůh Elijášovi dovolil, aby to ze sebe všechno dostal. Jako by se ptal: „Elijáši, co tě frustruje? Co tě žere?“ a Elijáš mu to všechno vyklopil. Takže když máš depresi, musíš udělat jedno – vezmi ji v modlitbě k Bohu.