„To udělal nepřítel.“ Matouš 13:28
Jednou Ježíš vyprávěl toto podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘… ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly‘“ (Matouš 13:24-30). Máme tu dvě důležité lekce:
1) Musíš znát Boží slovo tak dobře, aby tě chyba, bez ohledu na to jak přesvědčivě je prezentována, nemohla uvést v omyl. Pavel varoval vedoucí církve v Efezu: „I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou. Proto bděte…“ (Skutky 20:30-31, B21).
2) Musíš zůstat duchovně bdělý a ve střehu. Všimni si, že semena plevele, která byla zaseta té noci, přinesla „úrodu“ mnohem později. Pak už nebylo možné pole odplevelit. Možná si myslíš, že to není žádný velký problém, ale zamysli se! Když se odchýlíš od kurzu o jeden stupeň, může to vypadat zanedbatelně. Pokud ale v této dráze setrváš dostatečně dlouho, tak skončíš daleko od místa, kde tě Bůh chtěl mít, a pak ti dojde, že „to udělal nepřítel“! Jak tomu předejít? „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se“ (Skutky 2:42).