„Hospodin Bůh zavolal na člověka: ‚Kde jsi?‘“ 1. Mojžíšova 3:9
Když ze sebe nemáš dobrý pocit, stavíš kolem sebe zeď z věcí jako práce, jídlo, vztahy, peníze, přípravky měnící náladu a podobně, aby se k tobě lidé nedostali příliš blízko. Trvalé vztahy však lze budovat jedině tehdy, když se přestaneš skrývat a budeš vůči druhým transparentní. Jinou taktikou skrývání se, kterou používáme, je zaměřování se na druhé lidi otázkami jako: „Jak to, že získala nový dům, a já ne?“ Nebo: „Proč tu práci dostal on, a ne já?“ Takový způsob uvažování tě jen deprimuje.
Ještě horší, než předstírat před lidmi, je však předstírání před Bohem. Když se Bůh Adama zeptal: „Kde jsi?“ odpověď dobře znal. Proč se tedy ptal? Protože chtěl, aby Adam přiznal, kde se ocitl a co se s ním stalo. Eric Hoffer řekl: „Nejhlasitěji lžeme, když lžeme sami sobě.“ Dokud se nepostavíš čelem k pravdě o sobě samém, bude pro tebe těžké mluvit s Bohem. Budeš mít pocit samoty a odcizení. A budeš mít problém dívat se lidem do očí, aby nezahlédli tvé „pravé já“.
Je načase vyjít z úkrytu, pokleknout a říct: „Otče, vím, že mne miluješ. Nic na světě to nemůže změnit a nic mě nemůže zbavit radosti, jedině mé vlastní pochybnosti a odmítnutí uvěřit tomu. Miloval jsi mne ještě před mým narozením, utvořil jsi mne podle svého plánu, vykoupil jsi mne a dal mi na světě zvláštní určení. Den co den na mně pracuješ, abys ze mne udělal člověka, z něhož budeš mít potěšení“ (viz Filipským 2:13). Dobrá zpráva tedy zní: Už se nemusíš skrývat!