„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy…“ Koloským 2:7
Pavel napsal: „Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte. Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti“ (Koloským 2:6-10, B21).
Pokud někdy navštívíš Arizonskou poušť, zjistíš, že je plná různých druhů vegetace. Ty kontrasty jsou fascinující. Vítr všude rozfoukává „stepní běžce“, vysušené, křehké a lámavé rostliny. Proč? Protože nemají kořeny. Naproti tomu kaktus saguaro nese ovoce, i když je teplota kolem pětapadesáti stupňů. Proč? Protože jeho kořeny se rozpínají všemi směry až do délky osmnácti metrů.
Jestli chceš v životě překonat „období sucha“, potřebuješ mít hluboké duchovní kořeny. Každý zvládne přežít jeden nebo dva dny sucha, ale co vleklá období stresu, zármutku, nedostatku, nemoci nebo neštěstí? Ať je tvůj život zakořeněn na čemkoli, budeš odtamtud čerpat svou životní sílu. Žalmista napsal: „Zákon Hospodinův je jeho radostí – o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí. Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí – cokoli činí, se podaří! Jinak se ale povede ničemným: budou jak pleva, již vítr unáší“ (Žalm 1:2-4, B21). Modli se tedy: „Pane, kéž jsem pevně zakořeněn v tobě.“