„A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek.“        2. Korintským 5:16

Pavel napsal: „A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. … Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5:16-17). Toto je důležitý duchovní princip. Když se snažíš pomoci věřícímu člověku, který bojuje s protivenstvím, závislostí nebo fyzickými problémy, promlouvej slova života k jeho obnovenému duchu. Mluv k té části jeho bytosti, která je schopna pozvednout jeho víru a reagovat na Boží slovo: „Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo“ (Římanům 10:17, ČSP).
Jak přichází víra? Ze slyšení toho, co si Bůh myslí, co říká a dělá. Dokud neuslyšíš Boha, nepadlo poslední slovo. Bůh přikázal Ezechielovi, aby se postavil doprostřed údolí plného mrtvých kostí a řekl: „Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás přivedu ducha a oživnete‘“ (Ezechiel 37:5). A hádej co! Ono se to stalo! Ezechiel řekl: „Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé“ (Ezechiel 37:7). Je jasné, že nemůžeš lpět na milovaném člověku, pokud se Bůh ve své svrchované moudrosti rozhodne, že je čas vzít ho do nebe, což je, jak říká Pavel, „mnohem lepší“ (viz Filipským 1:23). Ale dokud se to nestane, promlouvej k jeho obnovenému duchu Boží slovo.
Víra nepopírá realitu okolností, ale odmítá jí být zastrašena, limitována či ovládána. „… ale těmi (slovy), jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. … protože mají být posuzovány duchovně“ (1. Korintským 2:13-14, ČSP). Takže pokud je někdo vykoupené Boží dítě, nepromlouvej k jeho intelektu, ale k jeho duchu.