„… pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe…“ Filipským 2:3

Pavel napsal: „… v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši…“ (Filipským 2:3-5).
Takové myšlení je v rozporu s našimi přirozenými instinkty, Ježíš nám ale ukázal příklad. Když visel na kříži, udělal si čas na odsouzeného zločince, který visel vedle něho (viz Lukáš 23:39-43). Štěpán, když byl kamenován, se modlil za ty, kteří ho zabíjeli, a žádal Boha, aby jim nepočítal ten hřích (viz Skutky 7:60). Zbití a neprávem uvěznění Pavel a Silas si našli čas, aby sloužili svému vězniteli. Dokonce poté, co Bůh seslal silné zemětřesení, které zlámalo jejich řetězy a otevřelo dveře vězení, zůstali, aby mohli žalářníkovi sloužit. Jak lákavé muselo být utéct, když byla příležitost! Jak snadné by to bylo starat se jen o sebe a nedělat si starosti o nikoho jiného. Jejich projev lásky však pohnul žalářníkem natolik, že se ptal, jak může být zachráněn, a výsledkem bylo, že celá jeho rodina byla získána pro Krista (viz Skutky 16:25-34).
Ve světě, jehož filozofií je „starat se jen o sebe“, je sobectví instinktem, k jehož překonání budeš každý den potřebovat Boží pomoc. A pokud se ti bude dařit ho přemáhat, lidé si toho všimnou. Druhé si nikdy nezískáš tím, že budeš jako oni. Zkus si odpovědět na otázku, kolik z tvých přátel a blízkých by mohlo přijít ke Kristu, kdybys jim ukázal, že je opravdově miluješ, místo toho, abys je ignoroval, odsuzoval a odmítal. Udělej to, zkus to! Pokládej ostatní za přednější než sebe (viz Filipským 2:3).