„Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší…“ Filipským 1:23

William Jeninngs Bryan ve své knize Analogies of Nature (Analogie přírody) napsal: „Kristus nám dal důkaz nesmrtelnosti. Přesto se zdá, že není nutné, aby někdo musel vstát z mrtvých kvůli tomu, aby nás přesvědčil, že hrob není konec. Jestliže se Bůh rozhodne dotknout se svou božskou mocí studeného a nebijícího srdce pohřbeného žaludu a přiměje ho, aby v něm propuknul nový život, zanechá snad v zemi zanedbanou duši člověka, stvořeného k obrazu svého Stvořitele? Jestliže se skloní k poupatům růže, jejíž uschlé lístky se vznášejí v podzimním vánku, aby jim dal sladkou jistotu dalšího jara, odepře snad lidským synům slova naděje, až přijdou mrazy zimy? Jestliže hmota, ač němá a nehybná, měněná silami přírody do mnohých podob, nemůže nikdy zemřít, bude snad duch člověka vyhlazen, když jako královský host krátce navštívil tento hliněný příbytek? Ne, jsem si jist, že existuje další život; stejně tak jist, jako že jsem dnes živý!“
Pavel nám říká: „Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší…“ (Filipským 1:22-23). Ať už je tedy tvůj život tady a teď jakkoli těžký nebo požehnaný, nejlepší dny máš před sebou; dny bez konce, kdy si budeš užívat nebeské radosti. Ujisti se, že jsi připraven odejít, až přijde tvůj čas!