„… sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.“ 2. Korintským 5:2
Elisabeth Kübler-Rossová, přední autorita v otázkách smrti a umírání, a Raymond Moody ml., dva velmi známí psychiatři, zkoumali případy a zkušenosti více než pěti set lidí, kteří oživli poté, co je lékaři prohlásili za zemřelé. Jejich výzkum přesvědčí každého, kdo je ochoten přemýšlet.
Zkoumané osoby buď popsaly místo plné krásy, zázračnosti, radosti a pokoje, nebo vylíčily cosi děsivého. A i když ti lidé měli skutečná těla, podle svých zpráv se vznášeli mimo ně. Někteří, kteří bývali slepí, po potvrzení jejich „smrti“ náhle viděli. Popisovali lidi, kteří vstoupili do místnosti, kde leželi – jak vypadali a co dělali. Po návratu k životu však byli znovu slepí. Raymond Moody ve své knize Život po životě napsal: „Jeden lékař mi vyprávěl o své zkušenosti s ošetřováním muže, který byl prohlášen za klinicky mrtvého. Podařilo se mu jej oživit a on ho pak zažaloval za to, že ho ze slávy, kterou zažil, přivedl zpět do této bídné existence. Jedna žena, která utrpěla zástavu dechu, popsala, jak lékaři, kteří se ji snažili resuscitovat, bušili do jejího těla a snažili se ji dostat zpět, zatímco ona byla nad nimi, dívala se dolů a říkala: ‚Nechte mě být!‘“
Apoštol Pavel, to vysvětluje: „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským“ (2. Korintským 5:1-2). Sečteno a podtrženo: Jestliže umíráš, ve skutečnosti vstupuješ do života!