„… společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. … aby naše radost byla úplná.“    1. Janova 1:3-4

Když ve tvém životě chybí radost, chybí i síla (viz Nehemjáš 8:10, ČSP). Náš pocit štěstí by se neměl zakládat na tom, co se děje kolem nás, ale měl by záviset na našem vztahu s Ježíšem. Podle Jana naše radost může být „dokonalá“ (viz 1. Janova 1:4, B21). Pastor Reimar Schultze poznamenává: „Jan tato slova nenapsal, když bylo všechno v pořádku; psal to v situaci, kdy se vše obrátilo v trosky:
1) Všichni jeho spolubratři apoštolové byli zavražděni. 
2) Římané zničili chrám, takže nezůstal kámen na kameni. Očitý svědek Flavius Josephus napsal: ‚Množství obětí převyšovalo všechny zkázy, které kdy lidé nebo Bůh přivodili světu.‘ 
3) Z mnoha židů i křesťanů se stali uprchlíci. Průměrná délka života se pohybovala kolem čtyřiceti let a pětadvacet procent lidí v Římě tvořili otroci. 
4) On sám žil jako odsouzený zločinec na ostrově Patmos. Neměl žádné pozemské pohodlí, žádnou jistotu, že se dožije dalšího dne.
Když byl kalich utrpení plný, Bůh Jana pověřil, aby světu ukázal absolutní moc a vítězství křesťanství nade vším. Pro náš každodenní život jsou Janovy spisy vrcholem všeho, co měla nebesa v úmyslu ve Slově zjevit, máme-li apoštolské společenství, bude naše radost plná. Nejsou k tomu zapotřebí příjemné okolnosti.“ Nejlépe to vyjádřil žalmista: „… vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho“ (Žalm 16:11).