„Nevyvolil si snad Bůh právě mou rodinu?“ 2. Samuelova 23:5, přel. z angl.
Ať už jsi vedoucím v církvi nebo na pracovišti, je zde otázka, kterou by ses měl vážně zabývat: Jestliže nemiluješ svou vlastní rodinu a nestaráš se o ni, proč by si lidé, kteří tě berou jako svého vedoucího, měli myslet, že budeš milovat je a že se o ně budeš starat?
Je ti tahle otázka nepříjemná? Vyvolává v tobě reakci typu: „Do mého osobního života nikomu nic není“? Tak to se tedy pleteš! Musíš jít příkladem. Možná se lidé ve tvém okolí nemusí cítit svobodně, aby ti řekli, co si o tobě myslí, to jim ale nebrání v tom, aby si to mysleli nebo říkali mezi sebou. Bereš na své cestě k úspěchu svou rodinu s sebou, nebo ji necháváš stranou? Věnuješ jim čas a pozornost, kterou si zaslouží, nebo jsou na konci náročného dne pravidelně vystaveni tvé frustraci? Jsou pro tebe důležitější než tvá kariéra, úspěch nebo osobní štěstí? Měli by být. Jestliže na pracovišti získáš všechna dostupná ocenění, ale na domácí frontě selžeš, co jsi tím získal? Kdo s tebou bude oslavovat?
Psycholog William James řekl: „V každém člověku je hluboká potřeba uznání.“ Povrchní komentáře kolegů, kteří chválí tvůj talent a výkony, ti tuto potřebu nenaplní. To je možné splnit pouze doma, kde všechny členy rodiny spojuje přijetí, láska a povzbuzení. Tvůj domov by měl být tvým útočištěm, místem, kde najdeš úkryt před bouřemi života. Co děláš pro to, aby takový byl?