„I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil…“ 1. Mojžíšova 22:10
Ne všichni budeme zkoušeni stejným způsobem, všichni ale budeme zkoušeni ve stejných oblastech. Vezměme si Abrahama. Po dvaceti letech čekání mu Bůh dal syna, povolaného, aby se stal „otcem hlučícího davu pronárodů“ (viz 1. Mojžíšova 17:5). Pak mu řekl, aby toho chlapce obětoval na oltáři v odlehlé divočině. Nedávalo to smysl, protože to bylo v rozporu s Božím zaslíbením, Abraham ale přesto poslechl.
Není pravděpodobné, že bys byl povolán čelit stejným výzvám jako Abraham, můžeš si ale být jistý, že budeš zkoušen ve stejných otázkách. Například budeš testován ohledně své věrnosti. Zůstaneš v těžkých chvílích oddaný Bohu a poslušný jeho Slovu, nebo budeš hledat cestu ven? Budeš důvěřovat Bohu a zůstaneš mu věrný, i když to nebude dávat smysl, nebude to spravedlivé a nezasloužíš si to? Projdeš zkouškou ohledně toho, kdo má kontrolu nad tvým životem. Jestliže uvidíš ruku nepřítele při práci nebo zjistíš, kdo je zodpovědný za tvé potíže, tlak nebo bolest, budeš si připomínat, že „všecko napomáhá k dobrému“ (viz Římanům 8:28) a že je to Bůh, kdo celou tuhle show stále řídí? Další oblastí, v níž budeš testován, je otázka tvé víry. Už to vypadalo, že Bůh porušil svůj slib, a přesto čteme: „Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce“ (Židům 11:17). Jak mohl milující otec něco takového udělat? Protože nikdy nepochyboval o tom, že Bůh může Izáka vzkřísit, dokonce „i z mrtvých“ (viz Židům 11:19).
Takže až budeš procházet zkouškami, drž se slova: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný“ (Židům 10:23).