„Bůh tě stvořil … právě pro tento čas.“ Ester 4:14, přel. z angl.

Esteřin příběh nás učí dvěma významným pravdám:
1) Potřebuješ mentory, kteří tě povedou. Ester díky své ochotě naslouchat Mordokajovi zjistila, že jejím posláním není jen být královnou, ale také být zachránkyní svého lidu. Takže kdo je tvým Mordokajem? Kdo tě zná dostatečně na to, aby ti ujasnil a potvrdil tvé životní poslání? Kdo tě má natolik rád, aby tě dokázal napomenout, když zbloudíš z cesty, nebo aby tě posílil a dodal ti odvahy, když chceš skončit a utéct? Tam, kde máme „slepé skvrny“, potřebujeme lidi s dokonalým viděním, aby nám promluvili do života. Jozue naslouchal Mojžíšovi, Timoteus naslouchal Pavlovi, Rút naslouchala své tchyni Naomi. Komu nasloucháš ty?
2) Potřebuješ vědět, že jsi tam, kde tě Bůh chce mít. Ester oslovil její bratranec Mordokaj a vnesl do jejího života změnu slovy: „Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato“ (Ester 4:14). Ester neměla v úmyslu být královnou. Jakmile se jí však stala, musela se rozhodnout mezi pohodlím a povoláním. A to je volba, kterou musíš udělat i ty. Přemýšlíš, jaké je tvé povolání? Může se týkat například tvého zaměstnání, manželství, rodičovských povinností či přátelských vztahů. Může se týkat tvého okolí nebo dobrovolnické práce v církvi. Jedno je jisté: Když tě Bůh volá, je to „tvůj čas“. Možná budeš v pokušení si myslet, že teď jen přešlapuješ na místě a čekáš na nějakou jinou příležitost. Ne, svůj čas si nevybíráš ty, vybírá ho Bůh! Žalmista řekl: „Mé časy jsou ve tvé ruce“ (Žalm 31:16, ČSP).