„Není dobré, aby člověk byl sám.“ 1. Mojžíšova 2:18

Když Bůh tvořil svět, podíval na své dílo a viděl, že „všechno, co učinil, je velmi dobré“ (viz 1. Mojžíšova 1:31). Pak přišel čas, kdy si uvědomil, že člověk je osamělý, nenaplněný a neúplný. Tehdy řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám“ (1. Mojžíšova 2:18), a stvořil Evu, první ženu.
Nikdo z nás nemůže plně rozvinout svůj potenciál, pokud není zapojen do pečujících a životodárných vztahů. Například ve „dvanáctistupňovém ozdravném programu“ dělá poradce pouze deset procent práce tím, že nabízí vedení. Devadesát procent uzdravujícího procesu se děje tak, že se lidé ve skupině navzájem vyzývají, utěšují a posilují. Pravdou je, že naše formování probíhá prostřednictvím druhých lidí! Když máš kolem sebe správné lidi, pomohou ti stát se nejlepší verzí sebe samého. A ty máš pro druhé dělat totéž. Oni vidí to nádherné „ty“, které je tobě někdy skryto, povzbuzují tě, když se k němu přibližuješ, a důrazně tě upozorní, když se od něj vzdaluješ.
Nejvyšší a nejlepší formu takového vztahu Písmo označuje jako „společenství Ducha“ (viz Filipským 2:1, 2. Korintským 13:13, 1. Janova 1:6). Nejde jenom o sociální, vztahové nebo intelektuální spojení. Jedná se o hluboké duchovní propojení, které působí, že se nám daří. Je to jako rozdíl mezi včelami a motýly. Motýli obsáhnou větší území, včely ale nasbírají více medu. Proč? Protože nepřistanou na květině jen krátce. Zůstávají na ní a získávají životodárný nektar. Bůh dal Davidovi jako dar Jónatana a Noemi dal dar Rút. Stejně tak má lidi, kterými by chtěl obdarovat tebe. Zkus si dnes s ním o tom promluvit.