„Když byl spolu s nimi u stolu…“ Lukáš 24:30
Těsně předtím, než šel Ježíš na kříž, ustanovil to, čemu se říká večeře Páně nebo „přijímání“. Řekl, že kalich představuje jeho prolitou krev a chléb jeho tělo, které se za nás obětuje. A zakončil to slovy: „To čiňte na mou památku“ (Lukáš 22:19). Nyní se rychle přesuňme do domu Kleofáše a jeho společníka po Ježíšově vzkříšení. Ježíš s nimi mluvil, když společně šli po cestě do Emauz, a vysvětloval jim, že všechno, co se stalo, bylo naplněním proroctví. „Oni však ho začali přemlouvat: ‚Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.‘ Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho… “ (Lukáš 24:29-31). V určitém smyslu byla tohle také večeře Páně. Všimni si ale, co se stalo s lidmi, kteří u toho byli:
1) Ježíš se tam s nimi setkal.
2) Jejich oči se otevřely, prozřeli a poznali Ježíše způsobem jako nikdy předtím.
3) Byli hluboce pohnuti. „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ (Lukáš 24:32).
4) Poté šli a řekli o tom ostatním. „A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: ‚Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi‘“ (Lukáš 24:33-34).
Pokud jsi někdy přemýšlel, jak se máš cítit nebo na co máš myslet, když přistupuješ k večeři Páně, tak už to víš.