„… naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel…“ Židům 5:8
Odměna za poslušnost je úžasnou věcí. Cesta k ní je ale někdy bolestná. „Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel…“ (Židům 5:8). Tímto způsobem dosáhl dokonalosti a Bůh ho učinil původcem naší spásy (viz Židům 5:8-9). Dříve, než tě Bůh povýší do postavení, kde budeš užitečný pro jeho službu, vyškolí tě.
Obdivujeme Abrahamovu víru, s níž vedl svého syna Izáka do země Mórija a položil ho tam na oltář. Ten příběh ale nedává smysl, dokud si nepřečteme první verš kapitoly: „Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet“ (1. Mojžíšova 22:1, B21). Co chtěl Bůh vyzkoušet? Jeho víru! Jeho poslušnost! A když Abraham ve zkoušce obstál, řekl mu: „Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě…“ (1. Mojžíšova 22:17, B21). Musíš chápat, že když se modlíš a žádáš Boha o úspěch, zveš ho, aby vyzkoušel tvou víru a poslušnost. Bůh tě pravděpodobně nebude zkoušet do té míry jako Ježíše nebo Abrahama. Právě menší zkoušky tě ale připraví na zvládnutí větších úkolů v Božím království.
V knize C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla mluví zkušený ďábel Zmarchrob se svým synovcem Tasemníkem o jejich společném nepříteli, Bohu. „Nenech se mýlit, Tasemníku, naše záležitost není nikdy ve větším ohrožení, než když se člověk, který už ztratil touhu, ale stejně je odhodlán plnit vůli našeho Nepřítele, rozhlédne kolem po světě, z něhož jako by se vytratila jakákoli stopa po Bohu, a zeptá se, proč byl opuštěn, a přesto zůstává poslušný.“ Poslušnost, již si od tebe Bůh žádá, je poslušnost, která stojí nad pocity i okolnostmi a říká: „Ano, Pane!“