„Věrně odděluj desátek z veškeré úrody své setby…“ 5. Mojžíšova 14:22, B21
Proč Bůh přikazuje svému lidu, aby mu dal první desetinu ze svého příjmu? Říká nám: „Hospodin, tvůj Bůh, pak požehná každou práci, k níž přiložíš ruku“ (5. Mojžíšova 14:29, B21). To znamená, že desátky nejsou ztrátou, ale přínosem! Když Bohu dáš první desetinu svého příjmu, zaslibuje, že požehná každou práci, do níž se pustíš.
Otázkou tedy nezní, zda církev potřebuje tvé desátky, ale zda ty potřebuješ Boží požehnání. Boží dílo nezkrachuje, když nebudeš dávat desátky. Jde ale o to, jak se povede tobě, když nebudeš poslouchat Boha. Pavel napsal: „V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu“ (1. Korintským 16:2). Říkáš si, že dávání desátků bylo pravidlem pouze ve Starém zákoně? Nejsi si jistý, zda ho praktikovali i novozákonní křesťané? Zamysli se nad Pavlovými slovy: „V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu“ (1. Korintským 16:2). To je přiměřené dávání! A protože jedinou Biblí, kterou měli k dispozici novozákonní křesťané, byl Starý zákon, jakou částku myslíš, že dávali Bohu? Určitě ne méně než desetinu. Ježíš řekl farizeům: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat“ (Matouš 23:23).
Polož si otázku: Dával bys Bohu méně podle milosti než podle Zákona? Desátek je minimum, a pouze tvá láska k Bohu a k jeho království může určit maximum.