„Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.“ Přísloví 11:24
Nedostatek se netýká jen financí, existuje také duchovní chudoba, která pramení z toho, že neoslovujeme druhé. Pastor Allen White řekl: „Někdy má smysl udržovat domácí skupinku malou, nesmí to ale být z následujících důvodů:
1) Vyhovuje nám důvěrné prostředí. Přílišná blízkost může způsobit, že se vaše skupinka uzavře do sebe. Mottem se vám stane ‚my čtyři a nikdo více‘, nebo ‚naše sedma jde do nebe‘. To, co bylo kdysi tak skvělé, vede k odumírání skupinky. Členové se stěhují pryč, dochází ke konfliktům časového plánu, během dvou let se skupinka začíná zmenšovat a je stále těžší získávat nové členy.
2) Lidé zvenčí by nám narušili rytmus. Lidé se cítí dobře ve známých vzorcích. Sedí na stále stejném místě a dělají stále stejné vtipy, jenže z komfortní zóny se snadno stává rutina. Noví lidé ‚nechytají‘ vaše vtipy, neznají vaši rutinu, a co je nejhorší, sedají si na vaše místa!
3) Obava z narušení diskrétnosti. Diskrétnost je samozřejmě prvořadá, protože ‚nevázaná ústa potápějí lodě‘. Když přijdou noví členové, zopakujte si s nimi základní pravidla. Může to vypadat třeba takto: ‚Protože máme několik nových lidí, věnujme chvilku připomenutí našich základních pravidel. Ceníme si diskrétnosti, takže vše, co se zde řekne, musí zůstat tady.‘ Pokud s tím nováčci budou souhlasit, můžete jít dál.
4) Když nás bude příliš mnoho, budeme se muset rozdělit. Pokud jde o ideální počet, zdá se, že dobře funguje skupinka od osmi do dvanácti osob. Počet ale není zdaleka tak důležitý jako to, co se děje uvnitř skupinky. Když přibývají členové, někdy upadá osobní péče.“
Sečteno a podtrženo – dbej o zdraví své skupinky.