„Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému.“        Koloským 3:13

Utrpení života s neodpuštěním v srdci vždy trvá déle než bolest způsobená urážkou. Vždycky! Když si držíš zášť, otevíráš dveře depresi a tělesné nemoci. Odpuštění přináší uzdravení ran a obnovu tvé radosti. Jsou tu dva kroky, které ti pomohou odpustit:
1) Pamatuj, že ti bylo bezpodmínečně odpuštěno. Připomeň si, jakou milost ti Bůh prokázal a jakou cenu zaplatil za tvé odpuštění. Tím, že odmítáš prokázat milosrdenství, jsi jako muž, o němž vyprávěl Ježíš, že mu byl odpuštěn obrovský dluh, on sám ale nebyl ochoten jinému muži odpustit drobný dluh, který vůči němu měl (viz Matouš 18:23-34). Boží milost, kterou ti Bůh prokázal, ti nedává žádný důvod odmítnout tutéž milost někomu, kdo tě zranil.
2) Odpusť provinilci dluh, který vůči tobě má. Můžeš mít úplnou pravdu, když říkáš: „Dluží mi za to, co mi provedl!“ Tví přátelé s tím mohou souhlasit. Možná s tím souhlasí i zákon. A možná si myslíš, že jediným způsobem, jak provinilce naučit, co je správné, je donutit ho zaplatit za to, co udělal. Jenže dokud trváš na svých právech, jsi připoután k minulosti. Minulost tě svírá v sevření a drží tvou budoucnost jako rukojmí. Za hřích, jímž se proti tobě daný člověk provinil, bylo zaplaceno stejnou obětující se láskou, která smazala tvůj dluh za hřích. Proto má provinilec stejné právo na odpuštění jako ty. A navíc odpuštění nepřináší prospěch jen provinilci, ale i tobě: „… odpouštějte, a bude vám odpuštěno“ (Lukáš 6:37).